Night lights, cup of tea, my thoughts and notebook.

25. october 2013 at 20:07 | Foster. |  Adventures.

Večer v posteli se zápisníkem a hrnkem bylinkového čaje. aka co jsem stvořila 23. října.


Zavřela jsem za sebou dveře. Po celém domě se rozléhalo ticho. Na chvíli jsem se zadívala do světel, která zářila venku. Za každou tou rozsvícenou žárovkou je člověk. Se svými problémy, radostmi, nedokonalostmi a myšlenkami. Kdo jsem vlastně já? Kdo jsem? A co ta otázka vůbec znamená, prolétlo mi hlavou.


Nadechla jsem se čerstvého vzduchu proudícího z otevřených oken. Jde člověk definovat několika slovy? Lze celá jeho osobnost, všechno co ho dělá tím, kým je, vyjádřit pouhými písmeny? Lehla jsem si do postele a zavřela oči. Nechala jsem se v nastalé a neobvyklé absenci jakýchkoliv zvuků unášet pryč, tokem mých myšlenek jsem byla dopravena na místo, jež se ani nedá popsat. Nikdo jiný tam zatím nebyl. Krajina zaplněná mými vzpomínkami a představami o tom, co by se mohlo stát.

Nikdy jsem v životě nedůvěřovala někomu natolik, abych mu vyprávěla vše, co se děje v mé hlavě. Ačkoliv se už objevili důležití lidé, nikdo si zcela nezískal mou důvěru. Vždycky se něco pokazí. A nebo jako v tomhle případě, se radši přestanu zajímat já, i když pouze podvědomě. Nechci se na někoho upnout. Vlastně se děsím okamžiku, kdy někomu začnu plně věřit. Všichni lidi jednou zklamou. Nechci to zažít znova, tolik bolesti. Na druhou stranu, bolest je život.

Musíme dělat chyby, abychom se naučili žít. Musíme se plést, abychom následně byli překvapeni. Nikdo není dokonalý - jak ohraná věta, ale pravdy v ní být víc nemůže. Většina věcí minimálně za ten pokus stojí. Nemůžu to vzdát. Všechno se tak sice zdá jednodušší. Ale jakmile se jednou rozsypeš, poskládat zpátky dohromady ty střepy je zatraceně těžké, težší než se vypořádat s realitou a udělat ji lepší. Nikdy nemůžeš vědět, co se skrývá za zavřenými dveřmi. Kdo ví, třeba tě za pár kroků čeká něco neuvěřitelného. Ale nezjistíš to, když budeš stále couvat, či se bát popojít vpřed. Musíš vykročit vpřed, vstříc nebezpečí.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 K. K. | Web | 26. october 2013 at 9:34 | React

Kamarádka mi jednou poslala obrázek, který pravděpodobně našla někde na tumblr nebo weheartit. Říká zhruba toto: Když v životě uděláte pár kroků dopředu a potom několik dozadu, není to katastrofa. Je to cha-cha. Podle mě je to trefné...

Život je asi o neustálém chybování. A asi je to tak správné. Je to sice docela paradox, ale chybovat je v životě správné.
Nebo si samozřejmě můžeme přečíst nějakou příručku od někoho, kdo si myslí, že svými slovy zvládne postihnout cíle životů dalších lidí. A můžeme podle takové příručky žít. Ale tomu já říkám mrhání.

I když se to mnohem snadněji píše, než dělá, myslím si, že by se lidé neměli brát tak vážně a měli si ze svých chyb odnášet zážitky a poznatky. No, určitě je to lepší, než si odnést komplex nebo depresi...
Trocha optimismu by snad zachránila svět.

Člověka nelze popsat pouze slovy. Nebo alespoň ne všechny lidi. Protože když se podívám na 'něj', všechny definice a všechna vysvětlení mizí. Budova mé mozkovny se vylidní a můžu se snad jenom smát.
Lidi jsou zvláštní.

2 Jass the Neverlander Jass the Neverlander | Email | Web | 26. october 2013 at 15:20 | React

Och. Foster. Zase raz sa ukláňam pred tvojím talentom. Je to krásne.
Je to strašne dojímavé. Milujem tie tvoje motivačné konce článkov.
Keď som čítala posledný odstavec tohto článku, ten motivačný :D , napadla ma jedna veta: Life begins at the end of your comfort zone. Je to krásne. To hej.
A aj keď mám po tomto článku chuť výjsť von a žiť, stále je tu časť mňa, ktorá ma drží doma. Tá časť, ktorá má strach z ľudí, zo sveta. Z toho aby mi niekto ublížil, zase. Aby som zas nebola moc naivná. Úplne som sa v tom článku videla.
Pred pár týždňami by som sa s vetou "Nikto nie je dokonalý" perfektne stotožňovala, ale mama mi dala prečítať kúsok jednej knihy,"Hlas poznania" od nejakého mexičana, a tam bolo niečo ako "všetci sú dokonalí - nikto nie je dokonalý je len výhovorka pre to, čo robíme inak, ako by sme chceli, čo nerobíme naplno". alebo niečo v tom zmysle. :3 takže to mi trošku zmenilo pohľad na vec.
palec hore, všetky prsty hore, obrovský potlesk, zase nádherný článok. :3

3 Nell Nell | Web | 26. october 2013 at 17:09 | React

Tak jo. Řeknu ti jednu věc: dneska mám celkem zkažený den, dokoukala jsem LOTRa a jsem z toho...no, prostě feels. Ale zvedla jsi mi náladu - děkuju. Jsem ráda, že jsi zase zpátky, chyběla jsi mi. Jako asi všem.
Ach, děkuju. Fakt? Myslíš to vážně? Huu, někomu se moje kecy o knížkách líbí. Ne, jsem fakt ráda. Děkuju. :)
Nevím, jestli to myslíš ironicky, protože já bych to tak asi myslela. Můj seznam knížek je nekonečný. (Some infinities are bigger than other infinities.)
Tak, podruhé, děkuju. Moje názory jsou pokaždé jiné, kromě názorů na knížky. Na některé prostě názor nezměním. <4 Taky si říkám. Pomalu už si ani nepamatuju, co jsem přečetla a co ne. Měla bych to trochu omezit. (Haha, to se lehko řekne.)
Na komentáře bacha, nepřehánějme to. Není čas, teda ne že bych si s tebou nechtěla psát nekonečně dlouhé komentáře, ale nechci kašlat ani na ostatní.

Ach, tenhle článek. To je tak feels.
Demons. You can't trust any of them. (nevím, jak to přesně bylo, ale musela jsem to použít, protože se mně to hned nějak objevilo v hlavě)
Jsme jenom lidé, každý selže, někdo víckrát, někdo méněkrát. Ale tohle je normální. Hlavní je, že to selhání někdo odpustí.
Pokaždé, když si přečtu něco v tom smyslu, že mám jít do všeho po hlavě, připadám si divně. Protože to dělám přesně naopak, ale chci to změnit, strašně moc. Jenže někdo je třeba takový, že to nejde, nebo nechce. Já nevím. Nikdy nevím, co se stane za chvíli.

Ještě jednou, napsala jsi to úplně dokonale. Víš, co by bylo boží? Sebrat všechny tvoje takovéto články a dát je do nějaké knížky. Nebyl by to příběh, ale bylo by to něco neskutečného, něco, co by si každý musel přečíst. Něco, u čeho by každý poznal, co je to feels.

4 Gabrielle Gabrielle | Email | Web | 26. october 2013 at 20:09 | React

Úžasně píšeš! :O Až vydáš knihu, kontaktuj mě nějak prosím, musím si jí přečíst! :O

5 Nell Nell | Web | 27. october 2013 at 9:09 | React

Ah, občas si ani neuvědomuju, jak miluju fangirlingování. Co lidi, co nečtou, co oni dělají? No dobře, fangirlingují nad postavami ze seriálů a filmů, ale... ty z knížek jsou prostě tak dokonalé.^^
Každá knížka má cenu. Až na 50SOG, to fakt cenu nemá. A ty starší rozhodně, i když se zdá, že jsou hrozné. Když se do toho dostaneš, už pomalu ani nevidíš rozdíl mezi starou a novou knížkou. A přestaneš to rozlišovat.
Možná. Já nevím. Občas nevím, jestli to, co dělám, je opravdu to, co chci dělat; jestli si uvědomuju, že to, co dělám, je blbost, nebo naopak. Třeba to jednou zjistím.
Nechci říct, že nejsou dobré. Nechci to říct ani o tvých, ani o článcích Unicorn. Ale na těch tvých je něco takového... nepopsatelného, kouzelného. A bylo by boží, kdyby všechny tvoje články byly pohromadě - já vím, že na blogu pohromadě jsou, ale myslím knížku, tak něco. :)

6 Denisa Vargová (16 let) Denisa Vargová (16 let) | Web | 27. october 2013 at 11:16 | React

Musím říct jen WOW! :O nechápu, jak si to udělala, ale naprosto jsem se do toho článku vžila. bylo to jiné. jako bys mě vtáhla do toho, co cítíš a já to cítila s tebou. neskutečně moc mě dostal ten první odstavec a pak ten třetí o tom, jak lidé vždycky zklamou a způsobí to tolik bolesti. zažila jsme si toho v životě hodně a nepopírám, že jsme taky způsobila bolest, ale pravdou je, že člověk jednou musí stejně začít věřit, takže tak. máš moc krásný blog a chtěla bych se zeptat jestli by ses nechtěla spřátelit jako affs. mimochodem jsem tě nominovala na mém blogu tak snad to zpracuješ taky tak, abych to potom mohla přečíst a vidět to zase jinak. zde je odkaz: http://ever-in-love.blog.cz/1310/nominace-tag-kdo-jsem#pridat-komentar

7 Jass the Neverlander Jass the Neverlander | Email | Web | 27. october 2013 at 12:21 | React

Aj ja som vďačná za to že som ťa spoznala, skřítku. :3

Išla som po tvojom príklade. :3

Neboj, milovali sme ho dve. :3

Ale cítila som že potrebujem uniknúť. :D

Ach, ty s tým tvojím prvým koemntárom. :D :D

Ale dáva, dáva to obrovitánsky zmysel, skřítku. :3 Budem ťa tak volať odteraz. :D

Myslím, že predsa len legendárny bude. :3 Aspoň vieš ako som sa cítila keď som prišla na adventure a tu tento mega design. :o

<3 <3 presne tak. v 40tke budeš variť v kuchyni a tvoje dieťa že : založila som si blog. a ty začneš plakať a spomenieš si na mňa a na Nell atď. :3 <3

Tiež chcem spoznávať nových ľudí, ale sakra, blog bez Foster by nebol blog. :3

Hh, vieš koľko som aj rozmýšľala, ako napísať ten článok aby som mohla použiť tie konkrétne gify? :DDD #fool

Ktorá časť toho článku ti prosím ťa prišla vtipná?! :D Mne žiadna, ale ďakujem. Hlavne že si sa so mnou včera "hádala" že ťa nemám rada keď hovorím že John má zmysel pre humor a ty nie. :P

Ospravedlním ťa, len preto, že si to ty. Inak by som ti tu už kidala hnoj na hlavu že ten blog nie je perfektný. :DDD

Ten komentár si fakt skrášlila, ale pekný by bol aj bez toho, je predsa od teba. :P Ten tvoj Jase. :D :D ROFL.

With love, hugs and fangirl sounds,
Jass the Neverlander. XOXO
BTW. čo to XOXO vlastne znamená? :D :D :D to akože z piškvoriek? :D

8 Claire Drayen. Claire Drayen. | Web | 27. october 2013 at 16:34 | React

Když už jsou ty prázdniny, konečně jsem měla čas napsat článek. Předtím jsem ale samozřejmě kontrolovala nové články u sebe na blogu. A co nevidím. Patnáctý komentář napsán tebou. Potěšila mě už jenom jeho existence, to, že je od tebe. No a po posledním odstavci se mi už svíral hrudník. Určitě si budeme psát, jen se musím uhlídat abych s tím nezačala teď, protože to by mohlo špatně dopadnout. Každopádně už se strašně moc těším, protože po celou tu dobu, co jsi byla pryč, jsem cítila tu prázdnotu. Je to až děsivý, jak moc jsem si na naše mailování zvykla, jak moc jsem si zvykla  sdílet svoje pocity s někým dalším. Ale o to tu teď nejde.

Hned jsem si rozklikla tvůj blog, že si přečtu tvůj nový článek, ale pak mi došlo, že by mě to mohlo ohromně rozptýlit a já bych nedovedla dopsat vlastní článek, s kterým jsem začala. A teď čtu tohle a jenom si říkám, že jsou si ty články nějakým způsobem podobné. Nevím, jestli to tak bude připadat i tobě, ale chtěla bych tě ujistit, že veškerá podobnost je zcela náhodná. Což mě přivádí k myšlenkám, že se teď asi obě cítíme podobně. Ale to nechám posoudit tebe samotnou.

A pokud jde o tu otázku, jestli člověka lze popsat několika slova, tak podle mě je odpověď ne. Ano, popíšeš vzhled, víceméně i povahu, ale nikdy úplně nemůžeš vystihnout to, co z toho člověka vyzařuje, jak ho vnímáš ty nebo okolí. Je to něco, co se dá pocítit jen vnitřně, sama nevím jak to co nejlépe vystihnout takže doufám, že alespoň trochu víš, o čem to tady píšu :D
Ono všeobecně věřit někomu do takové míry, aby sis mohla pustit do hlavy, ke všem myšlenkám, je nebezpečné. Navíc, úplně se vším se člověk prostě dělit nemůže, vždycky se najde něco, co z nějakého důvodu nechceme někomu říct. Já osobně si lidi do hlavy nepouštím už z principu, může za to můj samotný charakter. A pak tu jsou taky věci, které ti nedělá problém říct někomu, ale jinému bys to třeba zase vůbec neřekla. A tímhle způsobem se ty věci filtrují mezi více lidí, což taky není na škodu.

Co se tvého článku jako takového týče... jak už jsem psala, svým způsobem to taky vyjadřuje situaci, ve které sama jsem. A je to nádherně napsané, miluju tyhle tvoje články.

I já tě mám ráda a ty to víš (doufám!),
never give up, Claire D.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement